Která metoda je „nejlepší“?

Z Zobrazování morfologie mozku v psychiatrii

Přejít na: navigace, hledání

Která metoda se zdá být pro detekci morfologických změn nejvhodnější? Na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď. všechny metody mají své pozitivní i negativní vlastnosti. Metodu volíme podle otázky, kterou chceme studovat a podle charakteru patologického procesu, který očekáváme. Jiné metody zvolíme, pokud nás zajímá jedna konkrétní, snadno ohraničitelná struktura, která má vztah k funkci, kterou studujeme, jiné metody volíme tehdy, když nás zajímá vzorec změn, patologie nezasahuje pouze jednu strukturu apod. Upřesněme si to opět na případu schizofrenie:

Je evidentní, že morfologické změny u schizofrneie nerespektují makroskopické mozkové struktury; spíše se táhnou napříč gyry, sulky a dokonce laloky. Značná variabilita makroskopických i mikroskopických struktur – jako je průběh nebo tvar jednotlivých sulků nebo gyrů, lokalizace Brodmannových oblastí a jejich rozsahu – situaci ještě dále komplikuje. Tato variabilita je mimořádně výrazná u prefrontálního kortexu a u schizofrenie ještě více než u zdravých jedinců. Vzhledem k těmto atributům morfologie mozku se zdá, že přístupy založené na oblasti zájmu (ROI) nejsou adekvátními metodami pro charakterizaci vzorce kortikální morfologie u schizofrenie. V kontextu schizofrenie se zdá, že VBM studie poskytují z neuropatologického hlediska smysluplnější informace o kortikální šedé hmotě. Bylo demonstrováno, že VBM, studující koncentraci šedé hmoty, detekuje analogické patologické procesy, jako měření kortikální tloušťky. Na VBM studie můžeme tedy nahlížet jako na měření regionální kortikální tloušťky a následně lokálního množství neuropilu nebo mohutnosti strukturální konektivity.

Osobní nástroje