Interpretace výsledků zobrazovacích metod

Z Zobrazování morfologie mozku v psychiatrii

Přejít na: navigace, hledání

Zobrazovací metody jsou mocným nástrojem pro studium neurobiologie duševních poruch. Pro jejich interpretaci však potřebujeme znát a) neuronální podklad změn, o čemž získáváme představu pomocí histopatologických studií, b) mechanismy rozvoje změn z animálních modelů, c) slabiny a silná místa metodiky. Je také potřeba vědět, d) jaké otázky vlastně mohu klást a testovat pomocí zobrazovacích metod. V neposlední řadě je třeba vědět, e) jak se podílí metodika na inkonzistenci nálezů.

Shrnuto – výsledky zobrazovacích studií není možné interpretovat bez znalosti výše zmíněných informací. Musíme si uvědomit, že hodnotíme pouze obraz tkání mozku, resp. obraz MR vlastností tkání mozku a že může existovat množství vlivů, které mohou způsobit změnu těchto vlastností – a to mohou být značně odlišné vlivy, než pouze neurobiologické procesy.

Stejný obraz nálezů zobrazení nervové soustavy také nehovoří o stejné neuropatologii. Konečné posouzení etiologie a charakteru nálezů zobrazení nervové soustavy přísluší histopatologii. Jak bylo ukázáno výše, zdá se, že VBM studie u schizofrenie zobrazují množství synaptických spojů nebo neuropilu. Histopatologický význam nálezů zobrazení nervové soustavy u jiných psychiatrických stavů je bohužel nejasný.

Je zřejmé, že ne všechny změny u detekované schizofrenie za použití zobrazovacích metod jsou podpořeny neuropatologickými studiemi. Je to proto, že se neuropatologické studie zaměřily především na limbickou a prefrontální oblast. Na druhé straně, nálezy ze studií zobrazení nervové soustavy inspirují a vedou neuropatologický výzkum. Zobrazení nervové soustavy však přináší informace, které nelze neuropatologickými studiemi získat – jako dynamiku změn. Oba přístupy se tudíž navzájem doplňují a měly by se při snaze o pochopení složitých nálezů změn morfologie mozku u schizofrenie a příbuzných stavů používat společně.

Dalším příkladem, kde se nemůžeme spolehnout pouze na nálezy zobrazovacích metod je problém progresivní redukce šedé hmoty u schizofrenie nebo změny spojené s psychofarmaky. Pokud bychom vycházeli pouze z nálezů zobrazovacích metod, měli bychom poměrně jasný obraz: u schizofrenie dochází k postupné redukci šedé hmoty a léčba psychofarmaky ji dokáže zvrátit. Když se však podíváme pod povrch těchto nálezů a přizveme informace z histopatologických či animálních studií vidíme, že tento zdánlivě jasný obraz nemá žádné opodstatnění. Můžeme pouze říci, že v obraze VBM vidíme pokles obsahu šedé hmoty v některých oblastech a že medikace dokáže tento pokles zmírnit či zvrátit. Neurobiologický význam těchto nálezů je však neznámý.

Osobní nástroje