Historický přehled

Z Zobrazování morfologie mozku v psychiatrii

Přejít na: navigace, hledání

Před érou využití zobrazovacích metod v medicíně byly hlavní metodou studia morfologie mozku a neuropatologických změn u neuropsychiatrických onemocnění anatomické, resp. histopatologické studie. Ty byly úspěšné např. v oblasti demencí, v případě většiny psychických onemocnění však nebylo možné odhalit specifickou neuropatologii. Např. schizofrenie byla považována za „hřbitov neuropatologů“. První zobrazovací metodou, která naznačila možnost odchylek morfologie mozku – a potažmo „organického“ substrátu duševních nemocí – byla pneumoencefalografie (PEG). Pro značné metodické problémy PEG studií však nebyly považovány jejich výsledky za validní. Až s nástupem počítačové tomografie (CT) byly nacházeny změny u některých psychiatrických onemocnění, které byly uznány širokou odbornou veřejností. První CT studie schizofrenie provedená Eve Johnstonovou v r. 1976 demonstrovala přítomnost ventrikulomegalie. CT však není metoda, která by umožňovala detailní charakteristiku anatomie mozku.

Proto až zavedení magnetické rezonance (MRI), flexibilní metody s dobrým prostorovým rozlišením (řádově mm3) a kontrastem mezi jednotlivými tkáněmi CNS, přináší prudký rozvoj studia morfologie mozku. Nejstarší MRI studie hodnotily přítomnost zjevných, abnormit morfologie, šlo o tzv. kvalitativní studie. Kvalitativní studie hledají rysy morfologie, které mají patognomický význam. Analogií je hodnocení RTG snímku hrudníku v klinické praxi, kde hledáme známky spojené např. s pneumonií nebo hyperémií v malém oběhu. Pomocí kvalitativního hodnocení byly např. nalezeny známky možného neurovývojového postižení u značné části pacientů trpících schizofrenií, jako je cavum pellucidum persistens, abnormity adhesio interthalamica, zjevná ventrikulomegalie.

Posléze se zájem přesunul na hodnocení kvantitativních parametrů (hodnocení velikosti, tvaru či obsahu tkáně). Takovéto parametry není možné hodnotit pouhým okem, proto je potřeba jistá míra digitálního zpracování a statistického vyhodnocení. Analogií může být hodnocení EEG signálu – klinické, „kvalitativní“ hodnocení hledá typické grafoelementy, které mají patognomickou hodnotu. Poté je možné signál hodnotit kvantitativně, např. zjišťovat zastoupení určitých frekvencí v signálu, podobnosti signálu ve dvou kanálech apod. Jinou analogií může být kostní denzitometrie – srovnáním hodnot kostní denzity v různých místech skeletu vyšetřovaného s normativní databází nám dává představu, kde jsou odlehlé hodnoty (statisticky vyjádřeno, ve standardních odchylkách), resp. kde jsou hodnoty patologické.

Nejprve je zlatým standardem kvantitativního hodnocení MR tzv. volumetrie, tj. hodnocení objemu určené oblasti zájmu, v posledních letech se dostávají do popředí metody výpočetní neuroanatomie, které využívají moderních přístupů digitálního zpracování obrazu a umožňují extrakci poměrně komplexních informací o morfologii mozku.

Osobní nástroje