Vybrané kapitoly z psychiatrie pro zubní lékařství Diagnostika a diferenciální diagnostika

Zachycení a vyšetření jedince, který užívá psychoaktivní látky, bývá obtížné. Postižení mají tendenci podhodnocovat užívané množství, zapírat a manipulovat. Pro nespolehlivost informací je nutná konfrontace s údaji členů rodiny nebo dalších blízkých osob. Časté je spojení s poruchami osobnosti nebo jinými psychickými poruchami. K potvrzení podezření je vhodné toxikologické vyšetření moče a krve.

Protože postižený věří, že může užívání látky vyvolávající závislost kontrolovat, je chybění náhledu na nemoc součástí diagnózy. Pro diagnostiku nejčastější závislosti u nás, alkoholismu, užíváme často dotazníky (Jellinkův dotazník, Finský dotazník či MALT-S). Akceptování diagnózy (sebediagnóza) pomůže postiženému pochopit, že se nejedná o otázku osobní viny nebo selhání, ale o nemoc v užším smyslu. Současně vede také k anticipaci následků a ozřejmuje postiženému neodvratnost poškození.

Psychologické vyšetření se používá se nejčastěji tam, kde máme podezření na deterioraci kognitivních funkcí a chceme specifikovat poruchu osobnosti (jedinci s poruchami osobnosti často inklinují ke škodlivému užívání drog). Vyšetření osobnosti lze provést dotazníky nebo projektivními technikami. Existují také validní techniky pro měření sebehodnocení, s jejichž pomocí může být závislost poznána i v raných stádiích.