Vybrané kapitoly z psychiatrie pro zubní lékařství Diagnostika a diferenciální diagnostika

Diagnostika mentální anorexie a bulimie

Diagnóza mentální anorexie bývá obtížná pro popírání potíží, zatajování bizarních jídelních rituálů a odmítání léčby. Důležité je vyloučit tělesná onemocnění, při kterých obyčejně váhový úbytek postiženou znepokojuje. Nechutenství a úbytek hmotnosti je také spojen s depresivní poruchou. U mentální anorexie bývá na rozdíl od deprese tělesná hyperaktivita, která kontrastuje s podváhou. V myšlení anorektických a bulimických pacientek dominuje tělo a potrava, také emoce jsou zaměřeny na tyto obsahy.

Vždy by mělo být provedeno důkladné laboratorní vyšetření: kompletní krevní obraz ( pro častý výskyt anémie), elektrolyty včetně fosfátů, urea, kreatinin, tyreoidální hormony, EKG, celkový protein a glykémii. Při zvracení je vhodné vyšetření amyláz. Pokud je amenorea další než 3 měsíce doporučuje se vyšetření kostní denzity, u mužů s úbytkem hmotnosti a podezřením na anorexii také testosteron.

Důležité je stanovení BMI, které je stanoveno jako jedno z kritérií pro diagnózu mentální anorexie. Dále je nutno zhodnotit aktuální metabolický stav, protože i při subjektivně dobrém stavu a kvalitním fungování může nemocný být na pokraji metabolického rozvratu. Vždy je nutné upravit metabolický rozvrat, který nemocnou ohrožuje na životě. Stanovení metabolického rozvratu je záležitostí laboratorního vyšetření a jeho úprava se odvíjí od specifikace deficitu příslušných komponent metabolického stavu. Spočívá převážně na výživě sondou a infuzní terapii, abychom dosáhli relativní stabilizace co nejdříve.

V diagnostice nám pomáhá strukturované interview a dotazníkové metody (např. EDE - Eating Disorder Examination, strukturované interview, „zlatý standard“ pro diagnózu a posouzení závažnosti poruch příjmy potravy).

Podobně jako mnohá jiná duševní onemocnění vedou i poruchy příjmu potravy časem k relativní izolaci. Přispívá k tomu i skutečnost, že nemocní věnují příliš mnoho času problémům výživy a zakrývání či popírání své poruchy.

Diferenciální diagnóza mentální anorexie a bulimie

Poruchy nálady (F3)

Poruchy nálady a poruchy příjmu potravy se často vyskytují pohromadě, předchází nebo následují. U poruch nálady chybí touha po štíhlosti. Někteří autoři udávají častý výskyt bipolární poruchy typu 2 (vyjádřené deprese se střídají s hypománií) a to jak u anorexie tak bulimie. Pokud se vyskytuje deprese u poruch příjmu potravy, vyvíjí se obyčejně postupně po začátku poruch příjmu potravy a nemá psychotické nebo melancholické rysy.

Úzkostné poruchy (F4)

Mohou být přítomny před rozvojem poruch příjmu potravy nebo při současném výskytu mohou být příznaky úzkostné poruchy akcentovány. Obsedantně- kompulzivní porucha se může se vykytovat dle některých údajů u více než 10% nemocných s mentální anorexií.

Závislosti na návykových látkách (F1)

Závislosti na návykových látkách, zvláště stimulancií, mohou vést k úbytku hmotnosti. Nutno odlišit, zda je návyková látka použita za účelem snížení hmotnosti u anorexie nebo pro zlepšení nálady či hedonistické prožitky jak je tomu u primárně závislých. Alkoholismus je častější u bulímie. Může pomoci prolomit zábrany a přejíst se. Až u 15% nemocných s bulímií se nachází různé projevy impulzivního chování (kompulzivní nakupování).

Poruchy osobnosti (F6)

U mentální anorexie nacházíme často osobnost s obsedantními rysy, sklonem k perfekcionismu a emoční hypersensitivitou. U bulímií bývá častá hraniční osobnost charakterizovaná pocity prázdnoty, emoční dysregulací, opakovaným sebepoškozováním, suicidálními pokusy.

Psychózy (F2)

U pychóz je jídlo odmítáno z psychotických důvodů (blud otravovanosti, imperativní halucinace).