Vybrané kapitoly z psychiatrie pro zubní lékařství Léčba

Lidé postižení poruchou osobnosti jen zřídkakdy přicházejí k léčbě kvůli tomu, že jsou nespokojeni se svými osobnostními rysy. Považují je za přirozenou součást své povahy, vesměs jsou přesvědčeni o své normalitě a pokud si uvědomují, že jim povahové rysy dělají problémy, nepovažují je za léčitelné. Na psychiatrii se však dostávají relativně často, protože potřebují pomoc v době náhlé krize, kvůli depresivním stavům, úzkostným poruchám, poruchám přizpůsobení či poruchám příjmu potravy. Obvykle mají zájem o léčbu aktuální psychické poruchy, která je trýzní a obtěžuje, nikoli o změnu osobnostních rysů. Vzhledem k tomu, že se jejich psychické potíže objevují opakovaně a bez změny rysů osobnosti je obtížné tuto situaci změnit, má léčba zaměřená na změnu rysů osobnosti zásadní význam.

Na základě současných poznatků víme, že poruchy osobnosti lze léčit pomocí farmakoterapie a psychoterapie.

Farmakoterapie poruch osobnosti

Farmakoterapii lze zaměřit na skupiny příznaků, dle kterých volíme skupiny léků. Narušenou kognitivní organizaci (u paranoidních poruch osobnosti) lze zvládat nízkými dávkami antipsychotik, zvýšenou impulzivitu a agresi (hraniční a disociální poruchy osobnosti) mohou kladně ovlivnit serotoninergní látky, afektivní nestabilitu (hraniční a histrionská porucha osobnosti) antidepresiva a zvýšenou úzkost (vyhýbavá porucha osobnosti) dobře ovlivňují serotonergní antidepresiva i inhibitory monoaminoxidázy.

Psychoterapie poruch osobnosti

Psychoterapie poruch osobnosti záleží na ochotě pacienta ke změně, je dlouhodobá a náleží do kompetence akreditovaných psychoterapeutů. Protože pro poruchy osobnosti jsou typické hluboce zakořeněné postoje a vzorce chování, každá změna vyžaduje dlouhodobé úsilí.

Osobnostní charakteristiky se vyznačují relativní stálostí. Poskytují tedy dost pravděpodobnou předpověď, že dotyčný bude ve většině případů jednat svým charakteristickým způsobem. Pacienti s poruchami osobnosti jsou společným problémem všeobecně lékařské a psychiatrické praxe. Tito lidé často vehementně vyžadují léčbu svých četných a rozmanitých obtíží a současně většinou odmítají terapeutická doporučení.

Je třeba se naučit k nemocným přistupovat a vycházet s nimi co nejlépe.

Doporučená obecná pravidla

• strukturovat kontakt s pacientem, nepokoušet se o jeho „převýchovu“, trvat na dodržování dohodnutých skutečností a uvědomit si limity svých možností při práci s takovým pacientem
• věcný kontakt, trpělivost, nezlehčovat, neupadat do žoviálního stylu, pozor na zacházení s intimitou
• respektovat soukromí pacienta, pokusit se vytvořit terapeutický vztah
• uvážlivě opatrný přístup, který počítá s tendencí pacienta k manipulacím
• nenechat se svádět, nenechat se vmanipulovat do role ochránce či spasitele
• otevřeně vyznačit svou roli a meze svých možností