Vybrané kapitoly z psychiatrie pro zubní lékařství Poruchy osobnosti (F60)

Poruchy osobnosti jsou zřetelné odchylky od očekávaného průměru ve způsobu vnímání a interpretace událostí, v emotivitě, v ovládání impulsů a uspokojování potřeb, ve způsobu chování k okolí, zejména v nefunkčním přístupu k lidem a k sociálním situacím, které se stávají zdrojem obtíží.

Tyto vzorce chování, stejně jako pohled na sebe, na druhé a na svět, jsou zpravidla pro nositele přijatelné a egosyntonní, ale vedou ke konfliktům s ostatními. Abnormální vzorec chování je trvalý, dlouhodobý a není omezen na epizody duševního onemocnění. Porucha osobnosti často vede ke značné osobní nepohodě, ale to může být zřejmé až v pozdějším průběhu. Bývá obvykle, i když ne vždy, spojena s výrazným zhoršením výkonu v zaměstnání i ve společenské oblasti.

Porucha osobnosti může předcházet jiným psychickým poruchám nebo se s nimi vyskytovat současně. Lidé s poruchou osobnosti při frustraci snadno podléhají úzkosti, somatoformním poruchám, depresi nebo závislosti na návykových látkách. Maladaptivní projevy vedou někdy k utrpení nositele, ještě častěji jeho okolí.

Lidé trpící poruchou osobnosti často nevidí problém u sebe, ale u druhých osob. Nespokojenost vyjadřují jen tehdy, pokud jejich vzorce chování selhávají při naplňování potřeb. Často si stěžují, že je ostatní nespravedlivě posuzují nebo brání tomu, aby mohli být spokojeni.

Projevy poruchy osobnosti se zpravidla poprvé objevují ve věku pozdního dětství nebo adolescence a přetrvávají prakticky po celý život. Odchylky se začínají projevovat již v dětství, nejpozději v dospívání, jsou trvalé a nejsou projevem jiného závažného onemocnění.