Vybrané kapitoly z psychiatrie pro zubní lékařství Klinický obraz
Manická epizoda
Projevuje se psychopatologickým obrazem hypománie nebo mánie. Hypománie je charakterizována mírně nadnesenou náladou trvající minimálně čtyři po sobě jdoucí dny, zvýšenou energií, aktivitou, pocitem vysoké fyzické a duševní výkonnosti. K projevům mánie patří zvýšená nálada až vzrušení (>1 týden), myšlenkový trysk, zvýšené sebevědomí, velikášství, ztráta sociálních zábran, s důsledkem riskantního jednání (utrácení, škodlivé užívání alkoholu, promiskuita). U mánie s psychotickými příznaky jsou přítomny bludy a halucinace kongruentní s náladou.
Bipolární efektivní porucha
Projevuje se střídáním epizod manických, depresivních a/nebo smíšených (rychle se střídající nebo současně přítomné depresivní a manické příznaky). Deprese převažuje, nemocní stráví třikrát delší čas v depresi než v mánii. Výskyt dokonaných suicidií u bipolární poruchy je vysoký (60 krát vyšší než je v populaci, tj. 400-1 400/100 000 ročně). Většinou se udává poměr suicidálních pokusů k dokonaným suicidiím 20-40:1, u bipolární poruchy pouze 3:1. Toto svědčí pro vysokou závažnost a letalitu suicidálních pokusů. Poměr mezi muži a ženami je stejný.
Depresivní porucha
Depresivní porucha může proběhnout jako jedna episoda - depresivní epizoda, nebo se tyto epizody mohou opakovat – rekurentní depresivní porucha. K základním příznakům depresivní poruchy patří:
- depresivní nálada abnormní vzhledem k jedinci, trvající déle než 2 týdny,
- ztráta zájmu nebo prožitku radosti,
- snížení energie a zvýšená únavnost.
K dalším příznakům se řadí ztráta sebedůvěry, výčitky, sebevražedné úvahy a jednání, nesoustředivost, nerozhodnost, útlum nebo agitovanost, poruchy spánku, poruchy chuti k jídlu, nejčastěji nechutenství s odpovídající váhovou odezvou.
Dále rozlišujeme, zda je přítomný tzv. somatický syndrom (odpovídající endogenní depresi v předchozí klasifikaci), který zahrnuje:
- ztrátu zájmu a hedonie,
- nedostatek emočních reakcí,
- ranní probouzení,
- ranní pessima,
- poruchu psychomotoriky ve smyslu jasné retardace či agitovanosti,
- ztrátu chuti k jídlu,
- úbytek hmotnosti,
- ztrátu libida.
Speciální pozornost si zaslouží stanovení rizika suicidálního jednání a jeho léčby:
- pečlivé psychiatrické zhodnocení je nezbytné pro identifikaci rizikových faktorů,
- vždy se cíleně tážeme na suicidální úmysly, plány a pokusy,
- zhodnotíme úroveň suicidálního rizika,
- stanovíme léčebný plán a zohledníme rizikové faktory, které můžeme ovlivnit a ochranné faktory.
Suicidální jednání má obyčejně svůj vývoj. Při tzv. presuicidálním syndromu pozorujeme: 1. stažení do sebe se ztrátou zájmů, 2. obrácení agrese vůči sobě s pocity provinění, 3. snění o smrti. Suicidální myšlenky nemají nejprve konkrétní obsah a jedinec se jim brání. Při suicidálních tendencích je již nezapuzuje, má k nim ambivalentní a pasivní postoj. Následují suicidální úvahy, kdy jedinec promýšlí konkrétní postup a posléze dojde k rozhodnutí a realizaci, což může paradoxně vyvolat uklidnění. Relativně málo často dochází k náhlému suicidálnímu aktu v rámci impulzivního či zkratkového jednání.
K signifikantním rizikovým faktorům patří předchozí suicidální pokusy a nedávný odchod do důchodu a osamělost, avšak tyto nezměníme. K dalším rizikovým faktorům patří deprese, úzkosti a insomnie, které můžeme ovlivnit agresivní léčbou. Otevřeně hovoříme o dostupných prostředcích ke spáchání suicidia (vlastnictví zbraně). Pokud je riziko vysoké, je nutné podniknout nezbytné kroky (trvalý dohled, eventuelně hospitalizace, zahájení léčby), o kterých otevřeně informujeme nemocného a jeho nejbližší.
K základním pojmům týkajícím se suicidálního jednání patří:
- sebevražda a sebevražedný pokus - jsou charakterizované vědomým úmyslem dobrovolně zemřít, (bilanční sebevražda…..dobrovolné ukončení života v bezvýchodné situaci)
- sebezabití - chybí úmysl zemřít a chybí cílevědomá příprava (například v deliriu),
- parasuicidium - vědomá příprava sebevražedného aktu bez touhy zemřít, pro jedince suicidium představuje uniknutí z obtížné situace, (demonstrativní sebevražedný pokus),
- suicidální krize - je stav, který předchází suicidálnímu jednání a pokud nezasáhneme, může zákonitě vyústit v dokonané suicidium.
Rekurentní depresivní porucha
Deprese bývá často recidivující onemocnění s tendencí k chronicitě. V dlouhodobých prospektivních studiích bylo zjištěno, že takřka dvě třetiny nemocných se uzdravily během jednoho roku, avšak během pěti let více než polovina prodělala alespoň jednu další epizodu. Průměrný počet epizod během desetiletého údobí byl 2,5 a jejich průměrná délka se pohybovala kolem 20 týdnů. Z dlouhodobého sledování vyplývá, že jedna depresivní epizoda je vzácná, riziko rekurence je zhruba 50 %.
Trvalé poruchy nálady
K trvalým poruchám nálady řadíme poruchy, které mají relativně mírnou intenzitu, jsou však dlouhodobé, tj. trvají minimálně dva roky. Patří sem cyklotymie a dystymie. Cyklotymie je charakterizována nestabilní náladou, zahrnující jak deprese tak hypománie, které nejsou dostatečně závažné, aby splňovaly kritéria pro manickou nebo depresivní epizodu. U dystymie v projevech dominují trvalé nebo opakující se depresivní nálady, které nejsou dostatečně závažné, aby splňovaly kritéria pro depresivní poruchu.