Hypertextová učebnice Několik úvodů do psychiatrie Náplň oboru

Začněme znovu od začátku – tím, že si řekneme, jaký je rozdíl mezi psychiatrem a psychologem. Laická veřejnost si tyto dvě profese plete, i když existuje matná představa o tom, že „skončit u psychologa“ není tak hrozné, jako „skončit u psychiatra“. Triviální rozdíl je v jejich vzdělání: psycholog je absolvent filozofické fakulty, psychiatr vystudoval medicínu. To nám ještě nic neřekne, naopak tento fakt spoustu lidí mate, protože si nedokáže vysvětlit, proč by měl mít psychiatr medicínské vzdělání – ale o tom později. Další triviální – i když praktický – rozdíl je v dostupnosti terapeutických prostředků: psychiatr může používat biologické způsoby léčby, psycholog pouze psychologické. Pochopitelně nejpodstatnější je rozdíl v náplni jejich oboru: psychologie se zabývá lidskou psychikou ve zdraví, principy jejího fungování, co nás činí lidmi, co nás motivuje, jak se chováme v nejrůznějších situacích, včetně těch zátěžových a proč se tak chováme. Psychologie má množství podoborů, její absolventi se uplatňují jako personalisté, v reklamním průmyslu, teoretikové, ale i pracovníci ve zdravotnictví (klinická psychologie).

Psychiatr se naopak zabývá patologií, tj. chorobnými stavy, které postihují psychické funkce a vedou k poruchám chování či subjektivním potížím. Samozřejmě, že využívá poznatků psychologie, měl by mít poměrně dobrou představu o tom, jak funguje lidská psychika, ale v tom nemá psychiatrie nijak výlučné postavení. Naopak, celá medicína by měla čerpat ze znalostí o fungování lidské psychiky – určitě jste se setkali s popisem procesu přijetí závažné diagnózy, jehož znalost umožňuje klinikům pochopit zdánlivě nelogické chování jejich pacientů. Ještě jednou – psychiatrie se zabývá diagnostikou a léčbou duševních nemocí.

Další termín, který se dnes často objevuje a o jehož vztahu k psychiatrovi a psychologovi nebývá jasno je psychoterapeut. Psychoterapeut je pracovník ve zdravotnictví, nejčastěji psychiatr nebo psycholog, který poskytuje psychoterapii (léčbu psychologickými prostředky). K tomu potřebuje zvláštní vzdělání, tzv. výcvik v některém z mnoha psychoterapeutických systémů, dlouho existovala atestační zkouška z psychoterapie. V dnešní době se však objevují lidé, kteří poskytují psychoterapii v rámci různých konzultačních služeb, poradenství a ti v rámci privátního sektoru nemusí vždy splňovat tyto náročné podmínky a proto je vhodné zjišťovat, jakou má člověk kvalifikaci, zkušenost, resp. zda je členem některé psychoterapeutické společnosti ještě před tím, než k němu na psychoterapii začnete docházet.