Hypertextová učebnice Etiologie duševních nemocí Příčiny duševních potíží

Pojďme si teď poněkud formálněji uvést, co může způsobovat rozvoj duševních potíží. Představme si, že máme v ordinaci pacienta poprvé. Co musíme všechno zjistit, abychom dostali představu o příčinách jeho problému?
 

V první řadě nás zajímá, zda není přítomné nějaké onemocnění, které může způsobovat dysfunkci mozku, která se může manifestovat i psychickými příznaky. Pokud duševní příznaky vznikají jako symptomy organického onemocnění, mluvíme o „Organických duševních poruchách“. Organická duševní porucha je suspektní, pokud se příznaky rozvíjí v souvislosti s tělesným onemocněním a je potvrzená, pokud s odezněním tělesného onemocnění mizí i duševní příznaky. Odtud je zřejmé, jak se organické duševní poruchy léčí – léčbou základního somatického onemocnění. Protože mnohé tělesné nemoci není možné adekvátně léčit, jsou chronického rázu nebo proto, že jsou psychické příznaky příliš výrazné, užívá se i psychiatrická léčba, která je však z povahy věci pouze symptomatická.

Dále musíme odlišit, zda se psychické potíže nerozvíjí v souvislosti se zneužíváním psychoaktivních látek (drog). Proto zjišťujeme jednak anamnesticky způsob užívání, časovou souvislost mezi užíváním a rozvojem potíží, jednak využíváme toxikologického vyšetření. Nemocem, které se rozvíjejí v souvislosti s užíváním psychoaktivních látek, říkáme slangově „toxické“ duševní poruchy. Odlišení „toxických“ duševních poruch je opět prakticky důležité, protože se podle toho řídí léčba i prognostika (Např. rozdílně přistupujeme k depresivnímu syndromu, který se rozvíjí v souvislosti s dlouholetým pravidelným abusem alkoholu a potížemi, které vznikají „samovolně“ – v prvním případě je potřeba léčit závislost na alkoholu, aby se odstranil vliv depresogenu – alkoholu. V druhém případě se může jednat o příznaky Depresivní poruchy, kterou léčíme primárně antidepresivy či psychoterapií).

Dále existují potíže, které jsou úzce vázány na nepříznivé, traumatické události v životě. Může jít o tzv. Reakce na stres, kdy stresorem je míněna nějaká výrazně traumatizující událost, která přesahuje adaptační schopnosti jedince, při které je ohrožen jeho život či existence (obydlí…). O těchto onemocněních se nyní mluví častěji v souvislosti s teroristickými útoky, válečnými zkušenostmi či přírodními katastrofami, může jít však i o mnohem „civilnější“ události jako je autohavárie, znásilnění, přepadení apod. I méně výrazné (v kontextu výše zmíněných) životní události mohou vést k problémové adaptaci a způsobit psychické potíže – mluvíme pak o Poruchách přizpůsobení. S takovými se setkáváme při ztrátách blízkého člověka, při existenčních potížích, ztrátě či nepříznivé změně zaměstnání, při změnách prostředí, např. v rámci přistěhovalectví.

Další příčinou potíží může být aktivace určitých vnitřních, „intrapsychických“ problémů, konfliktů, které rezonují se zátěžovými situacemi v životě jedince, zejména se vztahovými problémy. Mluvíme o neurotických poruchách, dříve o „neurózách“. Existuje dlouhá tradice, která se snaží tyto intrapsychické faktory popsat a využít v terapii – psychoterapeutické školy. (Neexistuje však specifický vztah mezi určitým charakterem potíží a intrapsychickými faktory, jednotlivé školy vidí problém v různých rovinách, nezřídka i u těchto nemocí nacházíme určité neurobiologické odchylky. Je však obtížné přiřazovat etiologický význam jednotlivým nálezům, protože nelze odlišit, co je příčinný faktor a co projev adaptace – viz výše „cirkulární kauzalita“. I z těchto důvodů psychiatrie opustila etiologické klasifikace nemocí a k diagnostice dnes používáme klinický obraz, tj. manifestaci typických příznaků.)

Dalším zdrojem duševních potíží jsou tzv. osobnostní rysy. Osobnost je charakteristický a trvalý individuální soubor duševních vlastností, který se vyvíjí v průběhu dětství a adolescence v průběhu interakce individuálních dispozic (někdo je habituálně bázlivý, citlivý, někdo spontánní, aktivní, „oražený“) s prostředím (vztahy s pečujícími osobami, negativní zážitky apod.). Všichni znáte pojmy jako je „introvert“, extrovert“, „flegmatik“ apod. V podstatě jde o vyjádření toho, že jsme každý jiný a máme jiné vlastnosti. Někdo je společenský, optimistický, někdo uzavřený pesimistický samotář. Existují určité vyhraněné osobnostní rysy, které mohou způsobovat jedinci či okolí potíže – tehdy mluvíme o Poruchách osobnosti. Důležité je, že jde o trvalý charakter vlastností jedince, že nejde o zásadní změnu jeho premorbidní osobnosti – viz dále.

A nakonec existují poruchy, které mají specifickou patofyziologii, jejich příčinou je specifická dysfunkce mozku, ne však ve smyslu organických duševních poruch. Psychické příznaky jsou zde primárním projevem této dysfunkce. Dříve se mluvilo o „psychózách“, dnes za tyto poruchy považujeme zejména nemoci z okruhu schizofrenie a afektivní poruchy.
 

Etiologická klasifikace duševních nemocí
Byť není v psychiatrii používaná pro diagnostiku (etiologie duševních nemocí je stále otevřenou otázkou, na kterou se zaměřuje současný výzkum), etiologická klasifikace nám umožňuje získat přehled o tom, čím mohou být psychické potíže způsobeny.