Ucho Vyšetřovací metody ucha Subjektivní vyšetření sluchu Ladičkové zkoušky

Dříve se provádělo vyšetření sadou ladiček o různých frekvencích. Dnes se jedná o speciální testy omezeným počtem ladiček (většinou jedna). Ač i jejich význam postupně upadá, jsou stále dobrým vodítkem před tónovou audiometrií, ale hlavně nedocenitelné v případě chápání teorie diagnostiky převodní a senzorineurální nedoslýchavosti.

Zkouška Rinneho: nás informuje zda je slyšení lepší vzdušnou cestou (ladička přiložená před ústí zvukovodu produkuje zvuk, který je skrze zvukovod, bubínek, středoušní kůstky převáděn do vnitřního ucha), nebo kostní cestou (ladička přiložená na procesus mastoideus rozvibrovává celou lebku i kost skalní, ve které je uložen blanitý hlemýžď a tím následně stimuluje vnitřní ucho). Energie potřebná k rozvibrování lebky tak, aby došlo k vjemu zvuku o stejné intenzitě jako u zdravé vzdušné cesty, musí být o cca 40dB větší. Praktické provedení - pacientovi přiložíme rozvibrovanou ladičku před boltec a vyzveme ho, aby nám sdělil, kdy ji přestane slyšet, pak ji přiložíme na procesus mastoideus a zeptáme se, zda ji také slyší. Pokud ne, je převodní systém nenarušen a sluch je normální, nebo je přítomna senzorineurální nedoslýchavost. Pokud ano, postup obrátíme, a slyší-li pacient lépe skrze procesus mastoideus, tak je přítomna převodní složka nedoslýchavosti (nevylučuje smíšenou nedoslýchavost).

Zkouška Weberova: je prováděna přiložením ladičky na temeno, nebo čelo pacienta. Ten má za úkol určit ve kterém uchu slyší tón ladičky lépe.

• převodní nedoslýchavost - do ucha hůře slyšícícho
• senzorenurální nedoslýchavost - do ucha lépe slyšícího
• smíšená nedoslýchavost - do lépe, nebo hůře, nebo do obou (dle závažnosti složek nedoslýchavosti)

Zpřesnění výsledku umožňuje kalibrovaná WEBERova zkouška, kdy podnět je přiváděn z audiometru do kostního vibrátoru umístěného doprostřed čela. Umožnuje vyšetřovat různou intenzitou a frekvencí.

Zkouška Schwabachova: porovnává slyšení vyšetřujícího a vyšetřovaného. Má jen malou výpovědní hodnotu a většinou se nepoužívá.

Existují další ladičkové specializované zkoušky (GELLEho, CYTOVIČOVa, FREDERICIho). Jsou určeny jen pro některé diagnózy a jejich provádění je pro děti tak náročné, že se v dětské ORL většinou nepoužívají.