Ucho Vyšetřovací metody ucha Otoskopie Hodnocení otoskopických nálezů

Na normálním bubínku rozeznáváme Bezoldovo trias (prominentia mallearis, stria mallearis a světelný reflex). Prominentia mallearis je tvořena processus brevis kladívka, stria mallearis manubriem kladívka, jehož konec je pevně přirostlý k bubínku a tvoří umbo membranae tympani. Světelný reflex vzniká odrazem světla, je trojúhelníkového tvaru s vrcholem při umbo a základnou při anulu vpředu dole. Bubínek lze rozdělit 2 pomyslnými kolmicemi, z nichž jedna probíhá strií malleární, na 4 kvadranty: přední horní, přední dolní, zadní horní a zadní dolní.

Poloha bubínku: normální bubínek by měl být v neutrální pozici s lehce prominujícím krátkým výběžkem kladívka.

1. Retrakce bubínku je obvykle známkou podtlaku nebo sekretu ve středouší nebo obojího - prominence malleární výrazně prominuje a manubrium kladívka se jeví zkrácené, uložené více horizontálně. Při hodnocení retrakcí bubínku v pars tensa užíváme klasifikaci dle Sadeho. Retrakce pars flaccida hodnotíme klasifikací dle Tose. Oslabená (atrofická) místa bubínku mohou vytvářet tzv. retrakční kapsy. Retrakční kapsy hodnotíme klasifikací dle Charachona.
2. Vyklenutí bubínku je nejvíce patrné v jeho nejpoddajnějších částech – v oblasti epitympana a zadního horního kvadrantu. Krátký výběžek kladívka je nezřetelný. Vyklenutí bubínku je způsobeno zvýšeným tlakem nebo výpotkem či expanzí ve středouší.

Barva bubínku: je šedá. Zažloutnutí nebo namodrání bubínku může být způsobeno prosvítáním sekretu ze středouší. Fialový bubínek značí obvykle přítomnost krve ve středoušní dutině (hemotympanum).

Pohyblivost bubínku: hodnotíme pneumootoskopickým vyšetřením, ev. tympanometrií. Normální bubínek a kůstky se pohybují souhlasně se změnou tlaku v zevním zvukovodu. Pohyblivost bubínku je ovlivněna nejvíce přítomností sekrece, vysokého negativního tlaku ve středouší nebo fixací středoušních kůstek. Zvýšenou pohyblivost bubínku zjišťujeme při atrofickém bubínku nebo při přerušení řetězu kůstek. Sníženou pohyblivost při ztluštělém bubínku, při myringoskleróze či otoskleróze, u dětí často při chronické sekretorické otitidě.