Obecná onkologie a podpůrná péče Náhlé příhody v dětské onkologii Hyperleukocytosa

Leukocyty (bílé krvinky) jsou buňky krve, které obsahují jádro, nemají stálý tvar, mohou se množit, žijí několik hodin až dní. Paměťové buňky nám slouží po celý život. Obecnou vlastností leukocytů je schopnost vystupovat z krevního řečiště přes cévní stěnu do tkání, kde se uplatňují. Tato schopnost se označuje jako diapedéza. Dále mají bílé krvinky schopnost fagocytózy (pohlcování cizorodých částic a bakterií) a měňavkovitého pohybu. Počet leukocytů kolísá. Ráno na lačno je nižší než po najezení, při některých virových onemocněních klesá, při zánětlivých bakteriálních onemocněních naopak stoupá.

Bílé krvinky zajišťují obranyschopnost organismu. Podílí se jak na nespecifické (neutrofilní, eozinofilní a bazofilní granulocyty, monocyty, speciální lymfocyty-NK buňky) tak na specifické (T- a B-lymfocyty) imunitě. Nespecifická imunita je vrozená a její mechanismy mohou být v případě infekce použity okamžitě. Zajištěna je především fagocytózou  některých bílých krvinek. Specifická imunita nastupuje později než imunita nespecifická. Buňky specifické imunity specificky rozeznávají antigeny, které nejsou tělu vlastní. Rychlost a efektivnost specifické imunity je závislá na tom, pokolikáté se imunitní systém s konkrétním antigenem setkává.

Všechny buňky bílé řady vznikají v kostní dřeni diferenciací (postupným vývojem a specializací) ze společné mateřské tzv. kmenové buňky.

Obr.: Kmenové buňky

Leukocyty dělíme podle tvaru jader, barvitelnosti granul (zrníček) v cytoplazmě a velikosti na granulocyty a agranulocyty.