Poruchy spánku Insomnie (nespavost)

Insomnie je definována jako obtížné, prodloužené usínání, opakovaná noční probouzení nebo předčasné ranní probouzení. Nespavost postihuje 20-30% dětské populace. Maximum výskytu je v kojeneckém a batolecím věku. Později výskyt klesá  k hodnotám podobným jako u dospělých (10-15%) s určitým vzestupem v období  dospívání.
V kojeneckém a batolecím věku se nejčastěji vyskytuje insomnie při chybném nebo nedostatečném  výchovném přístupu rodičů, tzv.behaviorální insomnie. Behaviorální insomnie se dělí na poruchu spánku z naučených asociací při usínání a poruchu spánku z nedostatku režimu. Diferenciální diagnostika insomnie v kojeneckém a batolecím věku zahrnuje koliky kojenců, syndrom nočního upíjení a ujídání, alergie na kravské mléko, gastroesofageální reflux, chronickou otitidu, syndrom zpožděné fáze usínání, strach z usínání a úzkostnou poruchu. 

V předškolním a školním věku není insomnie častá. Nejčastějšími příčinami jsou strach z usínání vyvolaný úzkostnými a strašidelnými představami, dále obavy z usínaní při opakovaných nočních můrách a nesprávná spánková hygiena (zejména umístění televize v dětském pokoji, sledování televize a her před spaním atd.).

V dospívání výskyt nespavosti opět narůstá. Jednak vlivem sociálních a psychických změn, jednak vlivem fyziologickým (posunem sekrece melatoninu do pozdějších hodin). Častými příčinami nespavosti jsou syndrom zpožděné fáze usínání, nepřiměřená spánková hygiena, psychické faktory a psychiatrická onemocnění (úzkostná porucha, neurotické potíže, počáteční projevy deprese, schizofrenie).