Dětská anesteziologie a resuscitace | Dětská chirurgie | Dětské infekční lékařství | Dětská radiologie | Dětská neurologie | Dětské oční lékařství | Dětská onkologie | Dětská otolaryngologie | Pediatrie | Genetika

Epilepsie Diagnostika epilepsie

Každý pacient s epileptickým záchvatem musí být pečlivě vyšetřen. Pro diagnostiku a správnou klasifikaci epileptického záchvatu a syndromu je důležitá anamnéza pacienta. Subjektivní vypovídá hlavně o okolnostech záchvatu a provokačních faktorech a o jeho případných prodromech a auře. Jako prodromy záchvatu označujeme různé rozlady nálad, které mohou předchází záchvat i 24 hod. Aurou  je už subjektivně prožívaný počátek epileptického záchvatu s různými senzorickými nebo psychosenzorickými vjemy. Mohou to být návaly horka, pocit tlaku na hrudi a další třeba zrakové, sluchové či chuťové vjemy. Aura se může vyskytovat i samostatně, většinou se však vyvíjí do jiného typu záchvatu v závislosti na způsobu šíření epileptického výboje. Informovanému lékaři poskytuje mnoho cenných lokalizačních informací o epileptogenní zóně, ve které záchvat v mozkové kůře začíná. Objektivní pozorovatel pak dokáže popsat průběh záchvatu, jeho symptomy, délku  a doznívání. Všechny tyto údaje jsou nesmírně důležité a napomáhají k prvnímu diferenciálně diagnostickému posouzení záchvatového stavu lékařem, obvykle praktickým. Samozřejmostí je základní interní případně pediatrické vyšetření včetně  biochemických a hematologických odběrů.

Další postup již realizuje neurolog. Provádí objektivní neurologické vyšetření k zjištění případného neurologického deficitu. Zcela nezbytné je vyšetření elektroencephalografické (EEG). EEG je elektrofyziologická metoda, v průběhu které je systémem elektrod snímána a graficky zaznamenávána elektrická aktivita mozku. EEG abnormity jsou druhým faktorem potřebným pro klasifikaci epileptických záchvatů. Na skalpovém (neinvazívním) EEG jsou v průběhu epileptického záchvatu (iktálně) a často i mezi klinicky zjevnými záchvaty (interiktálně) registrovány změny, které tvoří epileptický (epileptiformní) výboj. Ten je dočasnou paroxysmální změnou základní elektrické EEG aktivity, která může být difúzní nebo ložisková. Je důsledkem extrémní synchronizace abnormálního počtu elektrických potenciálů neuronů v tzv. neuronálním agregátu. Epileptický výboj obvykle registrujeme povrchovými elektrodami skalpového EEG, které jsou umístěny na povrchu lbi, ale u farmakorezistentních epileptochirurgicky řešených pacientů provádáme rovněž semiinvazivní a invazivní EEG vyšetření. Hlavními znaky epileptického výboje je vysoká amplituda a rytmicita.

Paroxysmální EEG změny jsou pro diagnózu a diferenciální diagnózu epileptického záchvatu zásadní. Při diagnostice se využívá škála EEG metodik. Jednak rutinní EEG vyšetření, kdy se snímá záznam u pacienta se zavřenýma očima a provádí se aktivace fotostimulací (FS), hyperventilací (HV) a otevřením a zavřením očí pro možnost provokace specifické epileptické aktivity. Dále EEG vyšetření po nevyspání s následným spánkem tzv. EEG po spánkové deprivaci (EEG po SD). Nejdokonalejší a nejmodernější EEG metodou je video EEG, což je časově simultánní snímání EEG záznamu a video záznamu pacienta, které umožní přesně korelovat klinický projev a nálezem na EEG. Součástí EEG metodik je i je mozkové mapování (brain mapping). Lékař si při hodnocení EEG všímá základní aktivity a nespecifických abnormit. V souvislostí s epilepsií nás nejvíce zajímá specifická epileptická aktivita, jejíž výskyt diagnózu epilepsie významně podporuje. Jedná se o ostré grafoelementy, obvykle hroty a vlny nebo jejich kombinace. EEG je interiktální, pokud je snímáme mimo záchvat, iktální, pokud je snímáme v průběhu záchvatu (např. na video – EEG). Nejtypičtější EEG nálezy u jednotlivých typů záchvatů ukazuje Tab.č.2. Velkým pokrokem v rozpoznávání lézí mozku, které se mohou u pacientů s epileptickými záchvaty a syndromy vyskytovat, je kvalitní vyšetření struktury mozku počítačovou tomografií ( CT) a magnetickou rezonancí (MRI). Doplňujícím funkčním vyšetřením je ještě vyšetření mozkového prokrvení a metabolismu mozku  jednofotonovou emisní tomografií (SPECT – iktálně nebo interiktálně), pozitronovou emisní tomografií (PET) a funkční magnetickou rezonancí. Pracoviště, která se diagnostikou a léčbou epilepsií specializovaně zabývají ( tzv. Centra pro epilepsie) využívají i specializované neuropsychologické vyšetření, které ještě dále upřesňuje topiku kognitivních a funkčních oslabení a další diagnostické nástroje.

Tab.č.2: nejtypičtější EEG nálezy u jednotlivých druhů záchvatů


ico jpg (vytvořeno: 27.7.2011)

Zadal: Doc. MUDr. Hana Ošlejšková, Ph.D.

Velikost: 382.39 KB


Zpět