Traumatologie Ambulantní příručka pro dětskou traumatologii Poranění laterálního konce klíční kosti

Zlomenina klíční kosti u dětí je podle některých autorů nejčastější dětskou zlomeninou podle některých je na třetím místě četnosti výskytu. Četnost vyplývá zejména z anatomické stavby, dvojitě esovitého tvaru s velmi malou odolností proti axiálnímu násilí.

V etiologii se nejčastěji uplatňuje nepřímé násilí, pád na loket nebo rameno, velmi často pádem z kola. Poranění laterálního konce je vzácné, tvoří okolo 4 % zlomenin klíčku.

V klinickém obraze dominuje výrazně omezené hybnost v ramenním kloubu, otok a palpační bolestivost. Diagnózy potvrdí RTG vyšetření, kde je někdy nutné zhotovit skiagramy se zátěží. V případě nejasností, zejména u fyzárních poranění je vhodnou doplňovací metodou ultrasonografie.

Na základě klinických příznaků a RTG je poranění laterálního konce klíčku často mylně diagnostikováno a interpretováno jako akromioklavikulární luxace. Tento typ poranění se však u dětského nezralého skeletu až na výjimky nevyskytuje. Pevné vazy odolají násilí, protože jsou proti němu několikrát odolnější než chrupavka, trhá se periost a trhlinou v periostu se dislokuje separovaná metafýza klíčku jako banán ze slupky – "banana peeling" fenomen. Léčba je nejčastěji konzervativní, výjimečně je indikována miniinvazívní osteosyntéza.