Traumatologie Ambulantní příručka pro dětskou traumatologii Poranění laterální fýzy kondylu humeru

Poranění laterální fýzy kondylu humeru u dětí (zlomenina radiálního kondylu) je poměrně častá a svými následky závažná intraartikulární zlomenina. Incidence je udávána v rozmezí 10–20 % ze všech poranění dětského lokte. Jako mechanismus úrazu se především uplatňují dvě teorie – pull-off (odtržení kondylu tahem vazů, při varózní angulaci extendovaného lokte a supinaci předloktí) a teorie push-off (odlomení způsobí náraz na dlaň ve flexi lokte). Predilekčním faktorem může být varózní loket, jako následek předchozího úrazu.

Klinickými příznaky jsou edém, bolestivost a případně krepitus. Na rozdíl od suprakondylické zlomeniny jsou přítomny pouze na radiální straně.

Stanovení diagnózy je velmi obtížné zvláště u malých dětí, před manifestací jádra hlavičky humeru a může být zaměněno za separaci celé distální fýzy humeru. Při nejasnostech výhodné použít USG, CT, případně MRI.

Klasifikační schéma těchto zlomenin je komplikované a vychází ze tří základních rozdělení – z SH klasifikace fyzárních poranění, z Milchovy klasifikace (hodnotí průběh linie lomu vzhledem k osifikačními jádru hlavičky humeru) a z Jakobovy klasifikace (hodnotí stupeň dislokace.

Pro terapeutický postup je zásadní stupeň dislokace podle Jakoba. Pro dobrý léčebný výsledek je nutná přesná repozice. Pokud se konzervativní repozice nedaří, je nutné volit otevřený přístup. Nelze ponechat zlomeninu k hojení v dislokaci větší než 3 mm. Zvláště u malých dětí je nutno mít na paměti, že na RTG zesilovači je patrné jen kostěné jádro, ale masiv celého kondylu je podstatně větší. Indikace miniinvazivní osteosyntézy u poranění laterální fýzy kondylu by měla být velmi uvážlivá a pokud se nedaří, je lépe volit otevřenou repozici a fixaci fragmentů.

Důsledkem poranění laterální fýzy kondylu humeru může být celá řada trvalých následků. Bývá pozorováno nepřihojení fragmentu a vznik pakloubu, dále deformity loketního kloubu, cubitus valgus a varus. Častá je také zástava růstu ve fýze a po ní vznikající deformita v podobě rybího ocasu (fishtail deformity). Podle Wilkinse je nejčastějším následkem přerůst kondylu s metafyzární ostruhou.

Kombinací trvalých následků, vedoucích k valgosní deformaci lokte, může dojít až k Pannasově pozdní obrně ulnárního nervu. Tyto stavy jsou následně řešeny operačně – cestou složitých ortopedických korekcí, často za použití kostních štěpů.

Toto poranění je velmi záludné svými následky, avšak jeho léčba není vysoce urgentní, protože nehrozí akutní cévní a neurologické komplikace, a proto by mělo být léčeno na vysoce specializovaném pracovišti.