Traumatologie Ambulantní příručka pro dětskou traumatologii Monteggiova zlomenina

Zlomenina ulny spojená s vykloubením hlavičky radia byla poprvé popsána v r. 1814. Vyskytuje se s incidencí 0,04 / 100 000 dětských zlomenin a zlomenina ulny se v této kombinaci podílí asi ve 2 % na všech zlomeninách předloketních kostí. Pro klasifikaci Monteggiovy zlomeniny je v současnosti nejvhodnější klasické čtyřstupňové schéma podle Bada.

V etiologii vzniku je uplatňováno různé násilí podle typu poranění. U nejčastějšího typu Bado I. se uvažuje o možnosti přímého násilí na flektovaný loket a nebo o násilí působící ve varózním směru.

Včasné stanovení diagnózy je zásadní pro úspěch léčby. Základními klinickými příznaky jsou bolestivost a citlivost v oblasti loketního kloubu. Otok nemusí být vždy přítomen. Je omezena především flexe v loketním kloubu. Luxovaná hlavička radia může být palpačně hmatná, stejně jako dislokovaná zlomeniny ulny. Diagnózu potvrzujeme RTG.

Primární způsob léčby u zlomenin typu je spíše konzervativní, výjimečně je indikována miniinvazívní osteosyntéza. Možná je také kombinace otevřené repozice ulny (tahová cerkláž) a perkutánní fixace luxované hlavičky radia.

Rizikovým faktorem jsou neurologické kompklikace, především poranění n. interosseus posterior.

Zásadní problém je ve včasném a správném stanovení diagnózy. Často je léčena pouze izolovaná zlomenina ulny a luxace hlavičky radia je přehlédnuta. Pokud je pozorována izolovaná zlomenina jedné předloketní kosti, je nutné zhotovit RTG přilehlého kloubu. Důležitá je také přesnost zobrazovacích projekcí. Pomůckou může být i znalost mechanismu vzniku úrazu. Chybně stanovená diagnóza či vůbec neléčená zlomenina je příčinou deformit dětského lokte. Výsledky léčby v dětském věku jsou naštěstí podstatně lepší než u dospělých pacientů.

Pokud jsou zlomeniny chybně léčeny, jsou obvykle nutné složité korekční osteotomie s nejasným výsledkem.