Obtížnost extrakce horních zubů moudrosti dle angulace je opačná než u dolních zubů moudrosti, distoangulovaný a vertikálně uložený zub se extrahuje snadněji než zub uložený mesiongulárně. Mesioangulovaný zub se extrahuje obtížněji pro silnější vrstvu kosti ležící nad korunkou zubu, která musí být snesena. Zároveň chirurgický přístup k mesioangulovanému zubu moudrosti v horní čelisti je složitější.
Rovněž orientace zubu v bukkopalatinálním směru je důležitá pro stanovení obtížnosti extrakce. Vetšina zubů je orientována korunkou bukkálně a je snazší je extrahovat než zuby, u kterých je korunka orientována palatinálně a musíme snášet mnohem více nad korunkou ležící kosti.
Pell- Gregoryho klasifikace používaná u dolních zubů moudrosti je aplikovatelná rovněž na zuby moudrosti v horní čelisti. Nejdůležitějším faktorem určujícím obtížnost extrakce je tvar kořene, který je u horních zubů moudrosti velice nevyzpytatelný, nejvíce ze všech ostatních zubů. Nejhorší variantou z pohledu obtížnosti extrakce jsou tenké, samostatné (tz. nesrostlé) kořeny, které jsou zakřiveny různými směry. Proto je důležitá příprava operatéra před chirurgickým výkonem a pečlivé zhodnocení rentgenogramu. Dalším faktorem obtížnosti extrakce je šířka periodontální štěrbiny, čím je štěrbina širší, tím je extrakce snadnější. Periodontální štěrbina se zužuje s rostoucím věkem pacienta. Rovněž velikost folikulárního vaku má pro obtížnost extrakce význam. Čím je folikulární vak širší, tím bude extrakce zubu snadnější. Obtížnost extrakce roste s větší denzitou kosti ležící nad retinovaným zubem moudrosti horní čelisti, která opět roste s věkem pacienta. Důležitým faktorem je rovněž poloha a stav přilehlého druhého moláru. Nejčastěji je při extrakci používana Beinova páka a proto operatér musí být velice opatrný a šetrný k druhému moláru, který by mohl při extrakci zubu moudrosti poškodit.
Dva další faktory jsou důležité pro průběh chirurgického výkonu, které u dolních zubů moudrosti nejsou. Prvním je přítomnost čelistní dutiny, jejíž výstelka může být v intimním vztahu k hrotům kořenů retinovaných horních zubů moudrosti a může pooperačně způsobit komplikace pacientovi při hojení ve smyslu zánětu čelistní dutiny nebo oroantrální komunikace. Přítomnost čelistní dutiny nemá vliv na průběh a obtížnost chirurgického výkonu, ale může způsobit pooperační komplikace a zvyšovat pooperační morbiditu. Posledním faktorem ovlivňujícím operační výkon a pooperační průběh je možnost fraktury tuber maxillae, jehož pravděpodobnost je dána uložením a tvarem zubu (u zubu s rozvětvenými kořeny musíme vynaložit větší sílu při jeho vybavení a tím můžeme způsobit frakturu tuber maxillae), elasticitou kosti, která se snižuje s rostoucím věkem a velikostí čelistní dutiny (čím je dutina rozsáhlejší, tím je tuber maxillae gracilněší a náchylnější k fraktuře).