Extrakce retinovaného zubu může být jak mimořádně obtížná tak i poměrně přímočará a snadná. Lékař by měl pacienta vyšetřovat metodicky, aby mohl již předoperačně stanovit míru obtížnosti extrakce. Prvořadý faktor určující obtížnost extrakce je přístupnost. Přístupnost je definována jako snadnost obnažení retinovaného zubu, preparace cesty pro jeho odstranění a vytvoření hypomochlion (nebo zpřístupnění přirozeného hypomochlion). Při pečlivé klasifikaci retence za užití různých systémů může operatér provést extrakci běžným postupem nebo může již předem určit, zda bude nutné postupovat některým méně obvyklým způsobem a také zda má pacient očekávat pooperační komplikace.

Většina klasifikací vychází z analýzy RTG snímků. I když prosté intraorální snímky jsou ve většině případů dostačující, ortopantomografické snímky poskytují komplexnější přehled o anatomii celé oblasti retinovaného zubu.
Lékař by měl pečlivě zvážit všechny faktory, dále uváděné v této kapitole, u každého pacienta. Kombinace těchto faktorů umožňuje lékaři stanovit obtížnost konkrétního zákroku a určit zda jsou jeho dovednosti dostačující k extrakci daného retinovaného zubu. Lékař tak může pacienta odeslat na specializované pracoviště, pokud by extrakce představovala komplikovaný chirurgický zákrok.
 
První klasifikační systém ( modifikovaná Winterova klasifikace z r. 1926 ) využívá popisu sklonu (angulace, inklinace) dlouhé osy retinovaného třetího moláru k dlouhé ose druhého moláru.

Jiná metoda klasifikace (Pell – Gregoryho, 1933 ) retinovaných dolních třetích molárů je založena na velikosti části korunky, která je krytá kostí předního okraje větve dolní čelisti (třída 1, 2, 3) a hloubce retence třetího moláru vzhledem k druhému moláru (ABC klasifikace).

  1. Angulace

  2. Pell - Gregory

                  - vztah k ramus mandibulae

                  - vztah k oklusní rovině